Daňové účinky narovnání
- Publikováno: 1.5.2011
- Typ: rozhodnutí soudů
- Zdroj: Daně a právo v praxi 2011/5
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 7 Afs 130/2009.
JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský,
Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a. s.
„Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že dohoda o narovnání nesmí být bez dalšího ignorována jako irelevantní. Byla uzavřena v tomtéž zdaňovacím období, v němž došlo k dražbě, z níž vzešel stěžovatelčin sporný příjem, a proto je jednou ze skutkových okolností, které musí být při stanovení daně vzaty v úvahu a právně hodnoceny. Ani dohoda o narovnání uzavřená v jiném (dřívějším či pozdějším) zdaňovacím období by zásadně nemusela být právně bez významu pro stanovení daně či její dodatečnou změnu. V případě dohody z dřívějšího zdaňovacího období by se její účinky mohly, s ohledem na konkrétní obsah, vztahovat i na časově následující zdaňovací období, které by bylo předmětem posuzování. V případě dohody z pozdějšího než posuzovaného zdaňovacího období by nová skutečnost (uzavřená dohoda o narovnání) mohla být podkladem pro dodatečnou změnu daně, bylo-li by to přípustné zejména s ohledem na ustanovení zákona o lhůtách pro uplatnění příslušných změnových procesních institutů.“
Narovnání je soukromoprávní institut, upravený v ustanovení § 585 až 587 občanského zákoníku. Tímto způsobem dochází k zániku závazku. Narovnáním pak účastníci upravují práva mezi nimi sporná či pochybná. Dojde-li k narovnání, je jej nutné s ohledem na výše uvedený judikát zohlednit také v daňovém řízení. Za určitých okolností tak může daňový subjekt skrze narovnání i se zpětnými účinky pozměnit dopady právního úkonu tak, aby pro něj ve výsledku byly daňově příznivější. Toto narovnání pak nemůže správce daně bez dalšího ignorovat.