Povinný podíl za rok 2011

• Publikováno: 2.2.2012
• Typ: výklady
• Zdroj: Práce a mzda 2012/2

Mgr. Eva Svěrčinová

Osoba se zdravotním postižením

Kdo je osobou se zdravotním postižením? Jakými doklady tuto skutečnost prokazuje? Právní úprava povinného podílu je obsažena v ust. § 81 až 84 zákona č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Pokud si však zaměstnavatel vezme k ruce aktuální znění zákona o zaměstnanosti, tedy to účinné od 1. 1. 2012, bude zmaten. Jak výše uvedená ustanovení, tak i ustanovení upravující vymezení kategorie osoba se zdravotním postižením doznala značných změn. Nabízí se tedy otázka – kdo je vlastně pro účely povinného podílu za rok 2011 osobou se zdravotním postižením a jak plnit povinný podíl? Odpověď na tuto otázku najdeme v přechodných ustanoveních zákona č.367/2011 Sb., kterým se mění zákon o zaměstnanosti a některé další zákony. Zde se v bodě 14. uvádí, že „Plnění povinného podílu za rok předcházející dni nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí podle zákona č.435/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona“. Jinými slovy veškeré změny v zákoně o zaměstnanosti účinné od 1. 1. 2012 budou v případě povinného podílu platit až pro rok 2012 a povinný podíl za rok 2011 budou zaměstnavatelé, na které se povinnost vztahuje, plnit podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2011.

Klíčové téma při popisu povinnosti je vymezení kategorie osoby se zdravotním postižením a také to, jaké doklady slouží k prokázání této skutečnosti. Obsah pojmu osoba se zdravotním postižením upravuje ust. § 67 zákona o zaměstnanosti. V citovaném ustanovení rozeznává zákon o zaměstnanosti 3 skupiny osob se zdravotním postižením. Jsou jimi:

• osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni (osoby s těžším zdravotním postižením),
• osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo ve druhém stupni,
• osoby, které byly rozhodnutím úřadu práce uznány osobami zdravotně znevýhodněnými.

První dvě skupiny, tedy osoby invalidní ve třetím stupni (osoby s těžším zdravotním postižením) a osoby invalidní v prvním nebo druhém stupni, prokazují podle citovaného ustanovení tuto skutečnost rozhodnutím nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení. Ty jsou vymezeny v ust. § 3 zákona č.582/1001 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a jsou to Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení, okresní správy sociálního zabezpečení, orgán sociálního zabezpečení Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti.

Z dokladů (rozhodnutí nebo potvrzení) musí být patrné, od kdy do kdy invalidita trvá. Na rozhodnutích vydaných výše uvedenými správními orgány by mělo být vyznačeno datum vzniku invalidity a datum následující tzv. kontrolní lékařské prohlídky. Po jejím absolvování by měla osoba se zdravotním postižením oznámit, zda její invalidita a v jakém stupni trvá, anebo zda došlo k odnětí invalidity. Důležité je zdůraznit, že pro posouzení, zda jde o osobu invalidní ve všech stupních, není podstatné, zda je těmto invalidním osobám vyplácen invalidní důchod. V případě pochyb o tom, zda jde o osobu invalidní, se v praxi doporučuje požádat o vydání potvrzení příslušný orgán sociálního zabezpečení. Oba zmíněné doklady slouží dle ust. § 67 odst. 5 zákona o zaměstnanosti k prokázání skutečnosti, že se jedná o osobu invalidní.

V praxi dochází někdy k případům, že osoba-cizinec je uznána osobou se zdravotním postižením jiným orgánem, než tím, který je uveden v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V tomto případě se nejedná o osobu se zdravotním postižením. Naopak, pokud je osoba-cizinec posouzena orgánem sociálního zabezpečení uvedeným v citovaném právním předpise, jedná se podle ust. § 67 zákona o zaměstnanosti o osobu se zdravotním postižením.

Poslední skupinou osob se zdravotním postižením jsou osoby, které byly rozhodnutím úřadu práce uznány osobami zdravotně znevýhodněnými. Na rozdíl od osob invalidních osoby zdravotně znevýhodněné prokazují tuto skutečnost výhradně rozhodnutím úřadu práce. I zde platí, že na rozhodnutí je uvedena doba platnosti zpravidla ode dne, kdy osoba o uznání požádala po dobu, po kterou trvá její nepříznivý zdravotní stav. Pro úplnost je třeba říci, že požádat o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou bylo možné pouze do 31. 12. 2011. Po tomto datu dokončí úřady práce zahájená správní řízení a tuto agendu již nadále nebudou vykonávat (blíže viz závěr článku – informace o změnách v zákoně o zaměstnanosti).

Jednotlivé způsoby plnění povinného podílu

Jak již bylo v úvodu článku zmíněno, povinnost plnit povinný podíl se nevztahuje na všechny zaměstnavatele, ale pouze na ty, jejichž průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců je větší než 25. Tito zaměstnavatelé jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši 4 % povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele.

Plnění povinného podílu se nevztahuje na zaměstnávání příslušníků a vojáků z povolání ve služebním poměru a zaměstnanců obce zařazených do obecní policie. Nevztahuje se také na Český báňský úřad a obvodní báňské úřady a zaměstnávání báňských inspektorů.

Povinný podíl lze plnit 3 způsoby:

• zaměstnáváním osob se zdravotním postižením v pracovním poměru,
• odebíráním výrobků, služeb nebo zadáváním výrobních programů subjektům – zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením,
• odvodem do státního rozpočtu (výjimky viz níže), nebo kombinací všech uvedených způsobů.

Povinnost plnit povinný podíl (průměrný roční přepočtený počet) se sleduje za celého zaměstnavatele, nikoliv za jednotlivé provozy nebo detašovaná pracoviště. Pro posouzení, zda se na zaměstnavatele povinnost plnit povinný podíl vztahuje či nikoliv, je rozhodující průměrný roční přepočtený počet všech zaměstnanců zaměstnavatele. Postup při výpočtu upravuje ust. § 15 vyhlášky č.518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti (ve znění účinném do 31. 12. 2011).

Průměrné přepočtené počty zaměstnanců (všech zaměstnanců zaměstnavatele a zaměstnaných osob se zdravotním postižením) se podle citovaného ustanovení zjišťují jako podíl odpracovaných hodin všemi zaměstnanci zaměstnavatele (viz níže) v pracovním poměru za rok 2011 a fondu pracovní doby stanoveného u zaměstnavatele, není-li u zaměstnavatele stanoven, fondu pracovní doby určeného pracovněprávními předpisy.

odpracované hodiny všemi zaměstnanci zaměstnavatele

__________________________________

roční fond (pracovní doba bez svátků stanovená u zaměstnavatele nebo určená podle pracovněprávních předpisů)

Za zaměstnance jsou pro tento účel považováni všichni, kteří pracují na základě pracovní smlouvy (nikoliv ti, kteří pracují na základě dohody o pracovní činnosti anebo dohody o provedení práce) včetně zaměstnanců, jejichž pracovní poměr vznikl volbou nebo jmenováním.

Odpracovanými hodinami se rozumí:

• skutečně odpracované hodiny (včetně hodin přesčasů),
• hodiny čerpané dovolené (nikoliv hodiny nečerpané proplacené dovolené),
• hodiny za dobu, po kterou byl zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným a nebylo mu prvních 21 dnů poskytováno nemocenské, ale náhrada mzdy (včetně prvních 3 dnů pracovní neschopnosti),
• hodiny dočasné pracovní neschopnosti, za kterou byly poskytovány dávky nemocenského pojištění,
• hodiny, za které náležely dávky nemocenského pojištění z důvodu ošetřování člena rodiny,
• hodiny překážek v práci na straně zaměstnavatele,
• hodiny překážek v práci na straně zaměstnance (které jsou uvedeny v nařízení vlády590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek, za které náleží náhrady mzdy nebo platu).

Výpočty ročního průměrného přepočteného počtu zaměstnanců, ročního průměrného počtu zaměstnaných osob se zdravotním postižením a příklady

Při výpočtech postupuje zaměstnavatel podle vyhlášky č.518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti. Všechny výpočty se provádějí na dvě platná desetinná místa, a to tak, že se vypustí všechny číslice za poslední platnou číslicí a tato číslice se upraví podle následující číslice tak, že následuje-li číslice menší než 5 zůstává beze změny; následuje-li číslice 5 anebo číslice větší, zvyšuje o 1. Povinný podíl zjistí zaměstnavatel tak, že z ročního průměrného přepočteného počtu vypočítá 4 %.

Pouze v případě, že zaměstnavatel provozuje svoji činnost jen po část sledovaného kalendářního roku, použije při zjišťování průměrného přepočteného počtu zaměstnanců celkovou stanovenou pracovní dobu bez svátků připadající na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu v těch měsících, ve kterých činnost vykonával (příklad č. 3).

Pro povinný podíl za rok 2011 vycházíme z následujících čísel – rok měl 253 pracovních dnů (bez placených svátků), to je 2 024 hodin při 40hodinové pracovní době, 1 897,5 hodin při 37,5hodinové pracovní době a 1 960,75 hodin při 38,75hodinové pracovní době. Pro každý pracovní režim přitom počítáme zvlášť.

Příklady výpočtu ročního průměrného přepočteného počtu zaměstnanců

Stejným způsobem počítá zaměstnavatel i roční průměrný přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Zvlášť přitom počítá roční průměrný přepočtený počet zaměstnanců (v pracovním poměru), kteří jsou osobami s těžším zdravotním postižením (osoby invalidní ve třetím stupni) a zvlášť průměrný přepočtený počet zaměstnanců (v pracovním poměru), kteří jsou osobami se zdravotním postižením (osoby invalidní v prvním a druhém stupni). Pro účely tohoto výpočtu se totiž podle ust. § 17 vyhlášky č.518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti, osoby s těžším zdravotním postižením započítávají třikrát. Situace, které při těchto výpočtech mohou nastat, jsou uvedeny v následujících praktických příkladech.

Příklady výpočtu ročního průměrného přepočteného počtu zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením

Příklady výpočtů náhradního plnění

Kromě zaměstnávání osob se zdravotním postižením lze povinný podíl plnit i tzv. náhradním plněním, které spočívá v odebírání výrobků a služeb nebo zadávání výrobních programů zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 50%osob se zdravotním postižením (dále jen „dodavatelé náhradního plnění“). Subjekt, který může být dodavatelem náhradního plnění může být právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, občanským sdružením, státem registrovanou církví, náboženskou společností, právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností, obecně prospěšnou společností anebo osobou samostatně výdělečně činnou, která je sama osobou se zdravotním postižením.

Počet osob se zdravotním postižením, které si zaměstnavatel může započítat do povinného podílu se vypočítá tak, že z celkového objemu plateb za odebrané výrobky, služby nebo zakázky od výše uvedených dodavatelů se odečte daň z přidané hodnoty (DPH) a výsledná částka se vydělí 7násobkem průměrné mzdy v národním hospodářství za I. – III. čtvrtletí roku 2011. Pro povinný podíl za rok 2011 byla průměrná mzda Sdělením MPSV č.435/2011 Sb., vyhlášena ve výši 23 726 Kč (7násobek = = 166 082 Kč).

Při výpočtech náhradního plnění však platí omezení upravené ust. § 18 odst. 2 vyhlášky č.518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti. V případě, že počet osob se zdravotním postižením „dodaných“ v rámci náhradního plnění je větší než průměrný přepočtený počet zaměstnanců dodavatele náhradního plnění, které jsou osobami se zdravotním postižením, může si zaměstnavatel do povinného podílu započíst pouze nejvyšší uvedený počet osob se zdravotním postižením dodavatele v kalendářním čtvrtletí, které předchází čtvrtletí, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění. Je-li dodavatelem osoba samostatně výdělečně činná, lze pro účely odběru započíst nejvýše 1 osobu se zdravotním postižením a to i v případě, že je osobou s těžším zdravotním postižením.

Příklady výpočtu náhradního plnění

Odvod do státního rozpočtu

Zaměstnavatel, který svůj povinný podíl nenaplní ani zaměstnáváním osob se zdravotním postižením ani náhradním plněním, je povinen provést odvod do státního rozpočtu a to ve výši 2,5násobku za každou nesplněnou osobu se zdravotním postižením do výše povinného podílu. Pro účely plnění povinného podílu za rok 2011 je to částka 59 315 Kč (23 726 x 2,5 = 59 315). Výsledná částka odvodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Odvod do státního rozpočtu však nemohou provádět zaměstnavatelé, kteří jsou organizačními složkami státu nebo zřízeni státem. Jsou to například ministerstva a jiné správní úřady (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), soudy všech úrovní, státní zastupitelství, Kancelář veřejného ochránce práv, NKÚ, Úřad vlády, Kancelář prezidenta republiky, Akademie věd ČR, grantové agentury, státní fondy. Vyjmenovaní zaměstnavatelé mohou dle ust. § 82 odst. 3 zákona o zaměstnanosti odvod do státního rozpočtu provést až poté, co jim tuto povinnost uloží příslušná krajská pobočka Úřadu práce ČR rozhodnutím podle zákona č.280/2009 Sb., daňového řádu.

Oznámení o povinném podílu, lhůty a kontrola povinného podílu

Způsob plnění povinného podílu za rok 2011 je zaměstnavatel povinen oznámit příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR nejpozději do 15. 2. 2012. Místní příslušnost je v tomto případě dána sídlem zaměstnavatele, který je právnickou osobou a bydlištěm zaměstnavatele, který je podnikající fyzickou osobou. Adresy, kontakty ale zejména formulář Oznámení o povinném podílu se stručným poučením (na zadní straně), lze nalézt na www.portal.mpsv.cz v sekci Zaměstnanost; Informace pro zaměstnavatele; Zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Ve stejné lhůtě, tedy nejpozději do 15. 2. 2012, je zaměstnavatel, který svůj povinný podíl nesplnil ani zaměstnáváním osob se zdravotním postižením ani náhradním plněním, provést odvod do státního rozpočtu prostřednictvím Úřadu práce ČR. Číslo účtu, na který se odvod provede sdělí zaměstnavateli na vyžádání příslušná krajská pobočka Úřad práce ČR.

Přesto, že většina změn zákona o zaměstnanosti, jejichž účinnost nastává až dnem 1. 1. 2012, se povinného podílu za rok 2011 netýká, jedna přece jen ano. Tato změna se týká kontroly povinného podílu. Od uvedeného data přechází oprávnění provádět kontrolu dodržování povinností vyplývajících za zákona o zaměstnanosti (tedy i povinného podílu) z Úřadu práce na Státní úřad inspekce práce resp. příslušné oblastní inspektoráty práce.

Nesplněním výše uvedených povinností může zaměstnavatel fyzická osoba spáchat přestupek a právnická osoba správní delikt, a to buď tím, že nesplní povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu anebo nesplní oznamovací povinnost. Za nesplnění povinnosti zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu může být zaměstnavateli -fyzické osobě za přestupek a právnické za správní delikt uložena sankce až do výše 1 000 000 Kč. Výše sankce za nesplnění oznamovací povinnosti může dosáhnout výše 500 000 Kč.

Informace o změnách plnění povinného podílu účinných od 1. 1. 2012 (pro povinný podíl za rok 2012)

Zcela zásadní je změna ustanovení § 67 zákona o zaměstnanosti týkající se vymezení okruhu osob se zdravotním postižením. Od 1. 1. 2012 budou za osoby se zdravotním postižením považovány osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni (osoby s těžším zdravotním postižením), v prvním nebo druhém stupni. Skutečnost, že jsou osobami se zdravotním postižením budou dokládat posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení. Osobami se zdravotním postižením budou i osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již invalidní nejsou, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení. Osoby se zdravotním znevýhodněním již nebudou považovány za osoby se zdravotním postižením. Podle přechodných ustanovení (bod 5.) zákona č.367/2011 Sb., kterým se mění zákon o zaměstnanosti a některé další zákony, budou rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou vydaná úřady práce platit po dobu, na kterou byla vydána, nejdéle však do 1. ledna 2015. Po dobu platnosti těchto rozhodnutí budou i tyto osoby považovány pro účely zákona o zaměstnanosti za osoby se zdravotním postižením.

Asi nejvýznamnější změna se týká náhradního plnění. To bude možné realizovat odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám. Uvedenou změnou dochází nejen ke zúžení počtu možných dodavatelů náhradního plnění, ale do jisté míry i k omezení objemu jimi poskytovaného náhradního plnění. Zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné mohou jako dodavatelé náhradního plnění poskytnout v kalendářním roce své výrobky a služby nebo splnit zadané zakázky pouze do výše odpovídající 36násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku za každého svého přepočteného zaměstnance se zdravotním postižením zaměstnaného v předchozím kalendářním roce. O takto poskytnutém plnění budou povinni vést evidenci o svých odběratelích a objemu jim poskytnutého náhradního plnění.

K vítané změně dochází v případě odvodu do státního rozpočtu. V případě nesplnění povinného podílu budou moci odvod do státního rozpočtu provádět i zaměstnavatelé, kteří jsou organizačními složkami státu nebo státem zřízeni a dosud tuto možnost neměli.