Pracovní cesta cizince

Pracovní cesta cizince

  • Publikováno: 12.12.2013
  • Typ: výklady
  • Zdroj: Práce a mzda

JUDr.. Lucie Kalašová, LL.M.

Smí nebo nesmí zaměstnavatel vyslat na pracovní cestu zaměstnance – cizince z třetích zemí, pro jehož zaměstnání je třeba pracovního povolení? Tuto otázku si kladlo v poslední době mnoho zaměstnavatelů napříč všemi odvětvími podnikání. Státní orgány ve snaze zabránit obcházení zákona o zaměstnanosti, které se dělo především ve stavebnictví, odpovídaly na tuto otázku záporně a pracovní cesty cizinců s pracovním povolením plošně považovaly za protiprávní. Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím dosavadní praxi změnil.

Dosavadní výklad MPSV

Na počátku roku 2012 Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo na svých internetových stránkách následující právní názor:

Pracovní cesty cizinců

  • Cizinci, kteří obdrželi povolení k zaměstnání, nemohou být vysíláni na pracovní cesty.
  • Výkon práce cizince na jiném místě, než je uvedeno v rozhodnutí o povolení k zaměstnání, je v souladu s § 5 písm. e) bod 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, považován za nelegální.
  • Má-li zaměstnavatel zájem zaměstnávat cizince na více místech výkonu práce, projedná tento záměr nejprve s příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce, která povolení k zaměstnání pro více míst výkonu práce vydá na základě vyjádření krajských poboček Úřadu práce, v jejichž obvodech bude zaměstnán, vykonáváno.

Tento právní výklad byl orgány státní správy považován za správný a prosazován až do letošního roku. Doveden ad absurdum by znamenal, že manažer společnosti, který je cizincem z třetích zemí a vykonává zde práci pro zaměstnavatele na základě pracovního povolení, by nemohl odjet na pracovní cestu např. na jednání k obchodnímu partnerovi, konalo-li by se toto jednání mimo jeho místo výkonu práce uvedeném v jeho pracovním povolení.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 1 As 67/2013 ze dne 22. 8. 2013 shledal takový výklad za chybný. Posuzoval zde případ cizince – ukrajinského státního občana, který měl povolení k zaměstnání pro Prahu, nicméně pracoval v rámci pracovní cesty v Chomutově. Orgány státní správy dovodily, že cizinec pracoval v Chomutově bez povolení, a proto ho vyhostily z České republiky. Naproti tomu Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že … „zákon o zaměstnanosti počínaje rokem 2009 nijak nereguluje časově omezené pracovní cesty nebo jiné časově omezené vyslání zaměstnance mimo místo výkonu práce uvedené v povolení k zaměstnání. Není proto třeba žádat o nové povolení k zaměstnání.“

Zákonná úprava

Nejvyšší správní soud své rozhodnutí odůvodnil faktem, že zákoník práce ani zákon o zaměstnanosti pro pracovní cestu cizinců s pracovním povolením neobsahuje žádné zvláštní pravidlo. Stejně jako v každém jiném případě platí, že pracovní cesta je časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Platí, že zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Pro dohodu není předepsána písemná forma.

Zatímco do konce roku 2008 platilo, že pro pracovní cesty nad 30 dnů je nutné získat nové pracovní povolení a pracovní cesty v délce od 7 do 30 dnů byl zaměstnavatel povinen Úřadu práce předem oznámit, od začátku roku 2009 se tato situace změnila. § 93 zákona o zaměstnanosti byl zrušen, neboť dle důvodové zprávy předmětné novely přijatá opatření nevedla k požadovanému výsledku a naopak administrativně zatěžovala zaměstnavatele. Novela měla nadměrnou administrativní zátěž snížit. V roce 2012, kdy MPSV vydalo své stanovisko, k žádné změně zákona o zaměstnanosti v tomto směru nedošlo. MPSV změnilo svůj výklad způsobem, který šel proti účelu novely z roku 2009 a tedy bez dostatečného právního podkladu.

Aktuální právní výklad MPSV

V reakci na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu MPSV svůj výklad zákona upravilo a 18. 9. 2013 zveřejnilo na svých internetových stránkách následující sdělení:

„Cizinec - držitel povolení k zaměstnání, zelené nebo modré karty může být vyslán na pracovní cestu mimo místo výkonu práce za předpokladu, že vyslání na pracovní cestu bude na dobu nezbytné potřeby a bude v souladu s povoleným druhem práce. Vyslání na pracovní cestu nesmí znamenat faktickou změnu místa výkonu práce.

Před zahájením pracovní cesty je zaměstnavatel povinen cizinci vystavit cestovní příkaz. Příslušné kontrolní orgány jsou oprávněny prověřit, zda byly cizinci za pracovní cestu poskytnuty cestovní náhrady v souladu se zákonem č. 262/2006 Sb. zákoník práce.

O vyslání cizince na pracovní cestu zaměstnavatel nepodává žádnou informaci Úřadu práce ČR.“

Lze tedy doporučit, aby zaměstnavatelé nové opravené stanovisko respektovali. Otazník opět vyvstává nad povinností vystavovat cestovní příkazy před každou pracovní cestou, neboť takovou povinnost zákoník práce ani zákon o zaměstnanosti neukládá. Nepochybně cestovní příkazy dobře poslouží např. v případě kontroly inspekce práce k prokázání faktu, že konkrétní cizinec je na pracovní cestě a nevykonává práci tedy v rozporu se svým pracovním povolením. Na druhou stranu dodržování této povinnosti povede nepochybně v mnoha případech k další administrativní zátěži zaměstnavatelů.

_____________________________________________

JUDr. Lucie Kalašová, LL.M. je advokátka trvale spolupracující s bpv Braun Partners s.r.o.


Přístup zdarma

 

Mzdová praxe na zkoušku

 

Vyzkoušejte 10denní přístup ZDARMA!

Práce a mzda expert

Předplatné Práce a mzda minimum
v hodnotě 3 370 Kč

 

  Přístup zdarma

 


Komerční sdělení