Přestože to zní neuvěřitelně, tak je skutečně v některých případech výhodnější mít o něco nižší příjem. Důvodem jsou hranice pro výplatu sociálních dávek, jako jsou přídavky na děti, porodné nebo příspěvek na bydlení.
Překročení hranice znamená ztrátu nároku na tyto dávky. Při nižším příjmu o několik stokorun by však na tom byla rodina, vzhledem k výplatě dávek, lépe. Tento systém není zcela správný. Jistě není bez zajímavosti, že ve většině členských zemí EU mají nárok na přídavky na děti všechny rodiny bez ohledu na jejich finanční situaci.
Zvýšené státní náklady by se mohly řešit zavedením progresivního zdanění. Dvě sazby daně, jako jsou např. v Irsku, by při současných celosvětových ekonomických problémech byly určitě pro naši ekonomiku snesitelné.
Lepším a efektivnějším řešením by bylo úplné zrušení přídavků na děti a porodného. Současně by se zvýšilo daňové zvýhodnění na děti. Úspora na straně státu by byla značná, snížila by se administrativa. Uplatnění daňového zvýhodnění u mzdové účetní nebo v daňovém přiznání je jednoduché a levné.
A hlavně by se zabránilo situaci, kdy domácnost s nižšími příjmy je na tom v konečném důsledku finančně lépe než některé domácnosti, které se svými příjmy těsně překročí hranici pro výplatu státních dávek.