Naše životní úroveň nezávisí pouze na tom, jakou hrubou mzdu si dokážeme s naším zaměstnavatelem vyjednat. Jakou hrubou mzdu vidíme na výplatní pásce je jistě důležité, ale mnohem důležitější je, co všechno si za ni můžeme koupit.
Česko patří mezi členské země EU s nejnižší mírou chudoby. V Česku a zemích Skandinávie je chudý přibližně každý desátý. V Lotyšsku nebo Rumunsku dokonce každý čtvrtý. Nízká míra chudoby je příznivá pro ekonomiku a měla by být cílem všech vyspělých vlád. Situace v Česku se však bude zhoršovat. Proč?
Rostoucí mzdové rozdíly, pokles sociálních dávek a rostoucí nezaměstnanost zvyšují v Evropě počet občanů žijících v chudobě. V Česku je v současné době spolu se zeměmi Skandinávie nejnižší míra „chudoby“, bude však hůř. Proč?
Od 1. ledna 2007 se minimální mzda zvýšila na 8 000 Kč, střih a je tu rok 2012 a minimální mzda stále 8 000 Kč. Naproti tomu průměrná mzda se každoročně zvyšovala. Pracovat v roce 2012 za minimální mzdu není rozhodně stejné jako v roce 2007.
Přestože to zní neuvěřitelně, tak je skutečně v některých případech výhodnější mít o něco nižší příjem. Důvodem jsou hranice pro výplatu sociálních dávek, jako jsou přídavky na děti, porodné nebo příspěvek na bydlení.
Od ledna příštího roku se konečně dočkáme zvýšení minimální mzdy. Zvýší se však i životní minimum, od jehož výše se odvíjí řada sociálních dávek. Správným krokem by bylo, aby minimální mzda rostla rychleji než životní minimum, v Česku tomu však bude jinak.
Zpravidla se v různých mezinárodních studiích za „bohaté“ zaměstnance považují občané s příjmem ve výši 167 % průměrné mzdy. Za „chudé“ se považují zaměstnanci s příjmem na úrovni 50 % průměrné mzdy.
Pro každého z nás je míra inflace velmi důležitá. Když je naše osobní inflace vyšší než nárůst naší mzdy, tak jsme na tom reálně hůře než v minulém roce a naše životní úroveň klesá. Inflace nepřeje naším úsporám, v některých případech může však přát naším dluhům. Vysoká inflace však není rozhodně přáním zaměstnancům, naproti tomu pro zadluženou státní pokladnu je přínosná.
„Každý je nahraditelný“, to je motto některých firem a institucí. Ano, každý ze zaměstnanců je nahraditelný, ale všichni zaměstnanci jsou jiní. Každý jinak komunikuje, jedná, přemýšlí a má způsob výkonu práce.
Porovnávání průměrných mezd v jednotlivých zemích dle nominální hodnoty není nejpřesnější, protože nezohledňuje kupní sílu průměrné mzdy. Naproti tomu při porování průměrné mzdy v kupní síle můžeme snáze určit trendy v růstu či poklesu životní úrovně občanů.